Duben 2009

Rammstein Affenknecht - je to nový singl?

27. dubna 2009 v 16:06
Prosím buďte upozorněni, že tato novinka obsahuje informance, které jsou na 99 % nepravdivé. Neberte je proto vážně, pouze se snažíme vás aktualizovaně informavat a poskytovat veškeré informace, které dostaneme. Nenadávejte nám. Pokud přijmeme informace z oficiálního zdroje, pak tento zdroj vyznačíme a vy budete moci novince důvěřovat. Prosím užívejte si čtení následující novinky a nečekejte ještě ve frontě před svým oblíbeným hudebním obchodem.
rammstein affenknecht single cover
Právě jsme dostali velmi čerstvé informace o novém singlu, který by se měl objevit v létě 2009. Dovolujeme si připomenout, že tato informace není potvrzena oficiálním zdrojem. Název singlu je Affenknecht (v češtině "opičí otrok"). Všichni fanoušci jsou důrazně upozorněni, že neexistuje žádné oficiální potvrzení (ale zpráva nebyla ani zamítnuta). Například poslední informace o novém singlu (Verbot) byla falešná. Budeme Vás informaovat hned, jakmile budou další informace.


Mýty kolem skinheadů

27. dubna 2009 v 15:35
  • "Skinhead je rasista." - Podstata skinheadství nikdy nesouvisela s rasismem, ba naopak - skinheadská kultura vždy spojovala černou a bílou mládež a v dnešní době je téměř celosvětovou záležitostí a spojuje lidi různých ras a národů.[
  • "Pokud skinhead nepodporuje pravici, podporuje levici." - Skinhead nemusí podporovat žádný politický směr. Podstata skinheadství nesouvisí s žádnou politikou a politické vyznání je osobní věcí každého skinheada.
  • "Skinheadi vznikli v Německu (nebo v Americe nebo na Jamajce)" - Skinheadi vznikli ve Velké Británii.
  • "Bílé tkaničky značí skinheada rasistu a červené levicového skinheada." - Barva tkaniček je pouze věcí stylu. Např. bílé tkaničky nosili skinheadi už v počátcích - když ještě nikdo neměl ani tušení, že se zrodí WP-Skins.
  • "Každý dnešní český skinhead propaguje nacismus." - Pod vlivem médií vznikl u veřejnosti dojem, že typický skinhead se každý večer opije a hajluje. Ve skutečnosti je dnes v České republice velké množství nerasistických i protirasistických skinheadů, kteří např. pořádají množství hudebních akcí. Neonacističtí skinheadi často vzbuzují odpor v komunitě nerasistických skinheadů. Neonacisté také od skinheadské vizáže upouštějí.
  • "Skinheadi nesnáší punkery" - Postupem času čím dál tím více platí heslo: Punks and Skins united! Díky společnému odporu proti fašismu a rasismu a společným zábavám a akcím. Skinheadská a punková hudební scéna jsou téměř v celém světě, včetně České republiky, provázané a i jako kultury jsou si pankeři se skinheady blízcí i přes hodně odlišností

Historie skinheads

27. dubna 2009 v 15:35


Počátky

V padesátých letech se poprvé v poválečné Velké Británii objevil odlišný styl či kultura mladých lidí. V té době přijala část pracující mládeže za svou uniformu dlouhé "edvardovské" pláště a úzké kalhoty. Byli známí jako Teds (Teddy Boys). Byli oddání Rock'n Rollu, podivně učesaní s patkami a esíčky pečlivě napomádovanými na čele. Chovali se jako skupina oddělená od konvenčního života.


Mods (1962-1967)

Na počátku šedesátých let byli Teds nahrazeni tzv. Mods (známí také jako Modernisté). Jejich styl se vyznačoval hlavně krátkými vlasy a drahým oblečením (obleky atd.). Holdovali černé soulové hudbě a jízdě na scootrech. Pocházeli z otevřené třídy, označovali a potírali mládež malé buržoazie. V polovině 60. let však odešla většina mods k hippies, a zbylí drsnější mods vytvořili na konci 60. let tzv. Hard Mods.


Rude boys (1960-1970)

Hlavní článek: Rude boys
Jelikož v Británii narůstá počet přistěhovalců z bývalých britských kolonií, část mladých přistěhovalců založila skupinu zvanou Rudeboys. Hnutí mladých Jamajčanů kopírovalo odívání gangsterů. Rozšířili se mezi mladými imigranty z Antil v Anglii. Spolu s mods se rychle stali modelem pro první skinheady. Pro Rude boys bylo charakteristické typické oblečení, hrubá mluva spodiny, neúcta k autoritám a k zažitým pravidlům. Mods měli před Rude boys respekt a líbil se jim jejich styl života.


Hard Mods

Uhlazený slušňácký vzhled vyměnili za džíny, kostkované košile a těžké pracovní boty (např. Dr. Martens), oblečení pracující třídy. Kromě soulové hudby se u nich stalo moderní reggae a ska. Bylo to úplně přirozené, protože mezi jejich čtvrtěmi a ve svých ulicích potkávali jamajské a antilské imigranty, a jestě podrobněji Rude boys. Podle tohoto multirasového a multikulturního prolnutí, a podle odmítnutí kompromisu s buržoazií, označujíc příslušnost k pracující třídě, se zrodilo nové hnutí - skinheads.

Skinheads (1967-1971)

Výsledkem setkání anglických Hard Mods a jamajských Rude boys byl vznik skinheads. Tento kult vycházel především z předchozích uskupení, jakými byli Teddy Boys, Mods či Rudies (černá mládež z Jamajky), mládeže, která měla už dost neuhlazené módy hippies a politikaření okolního světa. Hnutí skinheads bylo svou podstatou antirasistické a apolitické. Byli to jak běloši, tak i příslušníci ostatních ras. Večer co večer se tyto skupinky scházely při poslechu reggae či stylově spřízněného ska - totiž hudby, která svými kořeny sahala až ke břehům vzdálené Jamajky (např. Daylight Inn, Three Tuns, Lord Palmerstone). Nosili těžké pracovní boty, seprané levisky a košile značky Ben Sherman. Byla to směs ohozu k označování buržoazie a pracovních oděvů. Tito "tvrdí" hoši byli tehdy vlastně mnohem tolerantnější než "milující" hippies, a také byli mnohem nekonformnější než jejich, proti měšťáctví bojující, současníci. Byli hrdí na to, že jsou dělníci, měli sklony k patriotismu, distancovali se od drog, intelektualismu a nesnášeli hippies. Už jen vzhledově dávali svůj odpor k hippies najevo krátkými sestřihy. Oblíbeným povyražením se stal také fotbal. Zde bylo hlavním cílem ukázat naprosto fanatickou oddanost svému klubu. Četné byly též bitky na stadionech a okolí (vznik tzv. Hooligans). Skinheads začali častěji páchat drobné výtržnosti a dostávat se do konfliktů s policií. Mezi jednotlivými "gangy" skinhedů docházelo k rozřazování "revírů" spojené s pouličními bitkami. Některé skinheadské gangy napadaly i studenty, homosexuály a zřídka i Pákistánce, poněvadž si mysleli, že jim berou práci a domovy, a také kvůli jinému náboženství. Na počátku 70. let první vlna skinheads opadává a na ulicích v letech 1972-1976 nejsou skinheads v podstatě vidět.


Suedeheads (1970-1973)

Koncem roku 1969 se u skinheads změnil účes a vlasy povyrostly více jak 5 cm, avšak tyto musely být pečlivě upraveny a s pěšinkou na straně. S tím také souvisela krátkodobá synonymní změna názvu na Suedeheads. Oblečení je více elegantnější. Více stylu, ale stejná mysl. Tito "elegáni" však během roku 1972 téměř vymizeli spolu s celým hnutím.


Smoothies (1971-1974)

S doznívajícím hnutím skinheads byli na scéně i Smoothies, kteří měli vlasy ještě o něco dělší než Suedeheads, nicméně měli stejnou zálibu ve fotbalu a černé muzice. Rovněž adoptovali glam rock.


Bootboys (1972-1977)

Styl Bootboys, styl ulice, byl spojen zejména se Suedeheads a Smoothies a zůstává velmi častý až do příchodu punku, hlavně mimo město. Vizáž, kterou můžeme najít v Mechanickém pomeranči od Stanley Kubricka. Byli fanoušci fotbalu a vyskytovali se hlavně v okolí stadiónů.


Návrat Skinheads (1977 až dodnes)

V roce 1976 byla Velká Británie v krizi a to přineslo nemalé sociální problémy. V této situaci vzniká Punk, který byl neodmyslitelně spojený s punkovou muzikou, chaosem a rvačkami. S touto punkovou vlnou se znovu objevují polozapomenutí Skinheads, kterých je sice nyní více, nicméně se už všichni nechovají tak nepoliticky, někteří skinheadi se dávají na pravicové myšlení. Noví skins při svém návratu zachovali nejextrémnější prvky starého stylu a ještě je rozšířili. Hlavy byly ostříhány dohola nebo krátké vlasy obarveny. Někdy byl ve vlasech vybarven nápis Union Jack apod. Vrátily se vysoké boty a šle. Nenosily se obleky, objevilo se různé tetování, i na obličeji. Skinheads vzbuzovali dojem téměř robotizované, uniformované armády, kde útok na jednotlivce má za následek násilnou odpověď od ostatních. Skins, kteří podporovali Teds, byli tradicionalisté. Obnovili se téměř přesně jako bývali původní skins s jejich elegancí, elitou pracující třídy a jejich postoji. Tito lidé pronásledovali plastic punky (zkomercionalizované forma punks), jako by byli hippies střední třídy před deseti lety. V Londýně byly hospody, jejíchž klientela sestávala z původních skins ve věku nad 25 let, a ve kterých nikdo z nových skinů nebyl tolerován. Muzika se posunula od ska k Oi! punku, tvrdé hudbě s texty výrazně protestující proti všemu (např. 4-Skins, The Last Resort). Některé skupiny (jako Sham 69 nebo The Business) se více radikalizovaly co se týče třídních pozic a vyjádření working class (pracující třídy). Koncem 70. a začátkem 80. let nastal opět revival Ska s hnutím 2-tone (jako Specials, Bad Manners nebo Madness). Tento nový rozkvět se umožňoval skinheadům odvolávat na kořeny a původ hnutí, symbolizovaný černobílou šachovnicí ska symbolizující antirasismus a jednotu.] Tradicionálové (Trojans) (1978 až dodnes)
Principialně souvisí se zjevením 2-tone Ska. Hnutí se vrátilo mezi své kořeny jako reakce na [nacifikaci|Nazi], která se započala šířit. V Evropě nebyli tak známí jako ve Velké Británii. Snaží se svojí hudbou a svými časopisy udržet klasický kult Skinheads. O fašistech říkají, že jim ukradli jejich kult, jméno a pro lidi, kteří se o tyto věci nezajímají, je těžké pochopit smysl a myšlenku Skinheadství. Samozřejmostí je také nerasistický a apolitický postoj. Oblékají se hlavně do sportovních značek typu Lonsdale, Ben Sherman či Fred Perry a poslouchají tradiční SKA a zejména skinhead reggae. Zastávali především stálé partnerské vztahy, dobrou práci a odpor k drogám (nepočítali alkohol).

Oi! Skins (1980 až dodnes)

V roce 1980 se začíná několik rockových kapel vracet k formě hospodských popěvků, tzv. Oi (Oi! je hudba antinacistického stylu, která vznikla kolem roku 1980 a je podobná punk-rocku, u zrodu stály Cockney Rejects se svym songem Oi! Oi! Oi!, podle kterého dostal celý styl jméno). Tato hudba spojovala street punkery a skinheady. Zpívali o životě (fotbal, odpor k politice /politikům/, pivo, o pracující třídě, hrdosti atd., Oi! byl i pozdrav mezi členy pracující třídy v Anglii). V současné době jsou Oi! scéna a 2-tone scéna často provázané. (Oi = odpočítávání před písní na Reggae a Ska scéně, postupně vžitý jako pozdrav mezi dělníky v Londýně).


Boneheads / WP Skins (1978 až dodnes)

Vznikli z nacistické odnože Oi! scény. Měla to na svědomí nezaměstnanost, která byla přisuzovaná hlavně přistěhovalcům, kteří "ubírali" zaměstnání rodilým Britům. A toto je perioda, kdy vstupují do hry myšlenkové proudy extrémní pravice. Po celý čas získávala extrémní pravice do svého spolku lumpen-proletariat. Ale hnutí skinheads tomuto pravidlu dosud unikalo. Právě to, jako počáteční absence přesné politické ideologie hnutí silně přispělo k proniknutí jistých hanebných idejí mezi ty určité. Národní fronta a její společníci se samozřejmě pokoušela úplně obsadit tuto scénu, ve které se nacházela vykořisťovaná mládež mající chuť reagovat, ale bez pravého svědomí a politické kultury. Skinheads začali pomalu směřovat k politickému myšlení a jeden z hlavních aktérů této přeměny byl Ian Stuart Donaldson. Ian založil roku: 1977 kapelu jménem Skrewdriver. V roce 1979 založil malou politickou stranu (White Nois), o kterou se zajímala Britská nacionalistická fronta (BNF). O dva roky později se Donaldsonova politická stranička přejmenovala na Blood & Honour club. Skupiny v čele se Skrewdriverem s texty o rytířích, vikinzích, cti apod. začínají tvořit White power music, později si vytvořili vlastní hudební styl - RAC (Rock Against Communism = Rock proti komunismu). S vlnou nacionalistických názorů stoupá počet kriminality a násilných útoků proti černým lidem."Ultrapravičáci" na sebe stahují pozornost médií a lidé začínají odsuzovat skinheads.Od těchto lidí se distancují stále nepolitičtí skinheads. Vzniká celoevropské společenství postavené na propojení neonacismu s neofašismnem. V roce 1981 se hnutí šíří do Ameriky, kde už měl rasizmus již dost silné kořeny. Zde byli skinheads považováni za nástupce Ku-Klux-Klanu, tedy za jakési ochránce čistoty bílé rasy a morálky. I přes represivní pokusy amerických policejních složek se Spojené Státy dostaly do pozice jedné z tradičních bašt této organizace. Američtí WP Skinheads byli zúčastněni na akcích Hammer Skins, American nazi party nebo White aryan resistance. Skinheadům kteří smýšleli rasisticky nebo xenofóbně (tj. nedůvěra, odpor k zevnějšku v tomto případě přistěhovalců) se říká Boneheads (ve slangovém překladu: hlupák, tupec). V první polovině 80. let se toto hnutí dostalo i do Evropy, zejména do Německa a Itálie. Toto hnutí je většinově neofašistické. V Německu se dostává na neonacistické pozice (svou roli zde hraje také historie Německa, kde zažité kultury a tradice sehrály své). Tito "exportéři" se ve valné většině ztotožnili s "učením" nacismu, jmenovitě s nacionálním socialismem Adolfa Hitlera. S tím také souvisí používání nacistické terminologie a znaků. Při spojení Evropských neonacistů sehrála velkou roli organizace Blood & Honour. Jedním z hlavních úkolů se stalo zpochybňování fašistických válečných zločinů a propagace pohlavárů Třetí říše (A. Hitler, R. Hesse, ...). Ona časová ztráta oproti Anglii byla nahrazena bezmeznou oddaností a zapáleností nových "proroků". Vlivem příchodu Boneheads na scénu se hnutí skinheads podobá bloudění kriminálníků, a to díky několika skupinkám boneheadů, kteří jsou dnes jen velmi vzdálenými napodobeninami původního skinheadského hnutí.


S.H.A.R.P. (1986 až dodnes)

Hlavní článek: Skinheads Against Racial Prejudice
Jako reakce na rozmach rasizmu a xenofóbního myšlení v skinheads vznikli v roce 1986 v americkém New Yorku S.H.A.R.P.S. (SkinHeads Against Racial Prejudice - Skinheadi proti rasovým předsudkům). Sharps zaznamenali velký, rychlý přírůstek a začínají vytvářet protiklad WP Skins. Jde ale spíše o vyjádření antipatií vůči naziskinheadům, nežli o hlouběji organizovanou strukturu (na rozdíl od WP). V hlubinách této skupiny se projevuje nezbytnost radikálního politického angažování a opravdová sociální a ekonomická transformace, a né pouhé vyprávění o dobře udržovaném antirasismu a principu. Sharps vyvolávají bitky s WP Skins, které docházejí až do extrému - použití střelných zbraní. Vzniklo mnoho nových kapel - např. Warzone a Agnostic Front. Jsou ostře zaměřeni proti fašismu, uvažují politicky a chodí samozřejmě stylově oblečeni. Myšlenka protirasistických skinheads brzy přešla i do Evropy, a to do Anglie přes zpěváka antifašistické Oi! kapely The Opressed. Vznikaly různé kapely, vydavatelství hudby a časopisy (zvané fanziny - např. Rytíř,). Sharps nebyli nijak organizovaní jako někteří WP Skinheads. Často navazují vztahy i s anarchisty či redskiny. Svými postoji se blíží k tradičním apolitickým skinheadům. Jsou proti útisku menšin a zastávají myšlenku "Punk & Skins United" (jelikož fašističtí skihnheads vedou "válku" s příznivci hnutí punk). Sharps jsou i u nás od roku 1989. "Opravdový skinhead není rasista, bez jamajské kultury by skinheads neexistovali, byla to jejich kultura spojená s britskou pracující třídou, která je vytvořila." - Roddy Moreno, propagátor S.H.A.R.P v Anglii.


Redskins / R.A.S.H. (1978 až dodnes)

Zjevili se ve Velké Británii kolem skupiny soulu a rhythm and blues. Tato skupina skinheads si pozvolna vytvořila svou vlastní hudbu, ale určitě se dnes tito levicově orientovaní skinheads často přibližují ke kořenům hnutí skinheads. Mají politickou alternativu k současnému režimu. Patří k militantním částem celku levicových křídel. Od "pravých" skinheads převzali jen image, hrdost na dělnickou práci a typickou skinheadskou nesmlouvavost. Redskins se lišili od typických skinheads v módě tím, že nosili červené bundy nebo červené tkaničky v botech, nicméně to nemusí být pravidlem.
R.A.S.H. (Red and Anarchist SkinHeads) [1] - ukázková stránka skupiny R.A.S.H. (Madrid)


Skunks (1978 až dodnes)

Sorta hybridů mezi punks a skins. Nacházejí se dnes často kolem hardcorové scén

Skinheadské kapely

27. dubna 2009 v 15:32
Známější skinheadské kapely (v závorce je uveden proud):
  • The Specials | UK (apolitičtí)
  • Laurel Aitken | UK (apolitik- TROJANS)
  • Bad Manners | UK (apolitičtí)
  • Cock Sparrer | UK (apolitičtí- Oi!)
  • Cockney Rejects | UK (apolitičtí)
  • The Business |UK (apolitičtí)
  • The Oppressed | UK (SHARP)
  • 4 Skins | UK (apolitičtí- Oi!)
  • Vibrators | UK (apolitičtí)
  • Operace Artaban | CZ (apolitičtí- TROJANS)
  • The Riot | CZ (apolitičtí- Oi!)
  • Pilsner Oiquell | CZ (apolitičtí- Oi!)
  • Protest | CZ (SHARP)
  • Incident | SK (apolitičtí)
  • Rozpor | SK (SHARP)
  • Last Strike | CZ (SHARP)
  • Železná kolona | SK (RASH)
  • Finanční krize | CZ (apolitičtí)
  • Braník | CZ (Nacionalisté)
  • Orlík | CZ (Oi, Nacionalisté)
  • Skrewdriver | UK (Neonacisté)
  • Agrese 95| CZ (NS)
  • The Buldok | CZ (NS)
  • Conflict 88 | CZ (NS)
  • Krátký proces | SK (Nacionalisté)
  • Loikaemie | DE (SHARP)

Proudy ve skinheadském hnutí

27. dubna 2009 v 15:32
V dnešní době došlo k rozštěpení skinheadského hnutí na několik proudů:
  • Původní skinheads - skupina vyznávající určitý druh hudby (Převážně SKA a Reaggae dále i třeba Oi! , Punk nebo HC), životního stylu a ortodoxně odmítající myšlenky rasismu a nacismu. Původní skinheads jsou nepolitičtí.
  • SHARP (Skinheads Against Racial Prejudice) - Ostře vystupují proti projevům rasismu a nacismu. Uznávají myšlenku Punks and Skins united! Odpočátku jejich vzniku byli apolitičtí, avšak dnes se mezi nimi samozvaně objevují levicově zaměření jedinci.
  • RASH (Red and Anarchist SkinHead) - vznikli v USA roku 1992 jako protipól neonacistickým skinheadům. Jsou striktně anti-fašističtí a anti-rasističtí. Jedná se o stoupence levice - převážně anarchismu a komunismu. Jejich heslem je ,,Svoboda, rovnost, solidarita,,. Přestože některé zahraniční RASH skupiny oslavují bolševismus a jeho vůdčí osobnosti, čeští RASH se od minulého režimu distancují. V některých místech levicově orientovaní skinheadi upouští od spojení RASH a nazývají se buďto anarchoskinheady (důvodem je právě využívání označení RASH jako zástěrky pro propagaci bolševismu) nebo redskiny (i redskini často odmítají bolševismus a jsou stoupenci libertinského komunismu). Slovo ,,red,, je někde chápáno čistě jako anti-fašistický.
  • White Power Skinheads - příslušníci krajní pravice, kteří se odštěpili z původního hnutí skinheads a zcela obrátili myšlenky původního hnutí. Jedná se o vysoce politicky aktivní skupinu, která hlásá rasovou nesnášenlivost, myšlenky nacismu a netoleranci. Jedním z jejich idolů je kupříkladu Rudolf Hess.
  • Kališníci - nesmíme zapomenout na tuto typickou českou odnož skinheads, k níž se na počátku 90. let 20. století hlásilo více než 5000 členů. Odkaz byl jednoduchý: "nemáme rádi to, co není české", takže jejich primárním nepřitelem byli Cikáni a komunisti. Jelikož začínali v době komunismu, byli velice často viděni ve společnosti punkerů, avšak s příchodem sametové revoluce se tyto dva styly jednoznačně rozdělily. Jejich hudba byla tvořena kapelami jako Orlík, Hubert Macháně či Tři sestry, později např. Patria. Je velice težké je někam zařadit, mohli si povykládat s WP skiny, jelikož nesnášeli cikány. Byli apolitičtí, chtěli se bavit, opět typickým českým mokem - pivem. Avšak tato éra měla jepičí život a mnoho z kališníků se stalo WP skiny, punkery (např. Lou Fanánek Hagen), či přestalo být skiny úplně.
Rozkol původního hnutí (postaveného na černošském, jamajském ska) nastává v 70. letech 20. století, kdy anglická národně-socialistická strana Národní fronta využila hnutí ve svůj prospěch - bouřící se, ale striktně apolitická mládež se tak stala údernými jednotkami Národní fronty v pouličních bitkách. Jejich pozici posilovala i média, která se snažila hledat co nejbulvárnější články o skinheads. Mnoho mladíků si proto bralo za vzor zejména tyto nacionalistické "špatné" skinheads. Idea "ostrých hochů" se záhy začala naplňovat mladými členy Národní Fronty a tak vznikla nová odnož s myšlenkami neonacismu a násilí. Tuto odnož zpopularizoval Ian SturtDonaldson (zpěvák neonacistické skupiny Skrewdiver).
Příslušníci nenacistických skinheads dnes často tvrdě vystupují proti neonacistům, kteří z jejich hnutí vzešli, a snaží se šířit osvětu ve společnosti, aby nebyl příslušník hnutí skinheads pokládán za neonacistu, kterým ještě ze samotné podstaty své příslušnosti ke Skinheads zdaleka být nemusí. (Odhaduje se, že pravicově, nacionalisticky smýšlí méně než polovina současných skinheads.)

Co to je skinheads

27. dubna 2009 v 15:30
Skinheads je označení pro subkulturu nebo skupinu lidí vyznávající a praktikující určitý životní styl a směr, jehož kořeny sahají až na Jamajku do 50. let 20. století jako reakce na zvyšující se nezaměstnanost v městských oblastech. Potom se toto hnutí přeneslo do Velké Británie. První příslušníci neměli politické cíle, ale jednalo se spíše o návštěvníky koncertů, kteří se snažili odlišit od bohaté části populace. Mnozí ze sympatizantů hnutí byli černoši (což souvisí zejména s dělnickým původem hnutí).
Pro skinheady jsou typické tyto znaky: nenávist vůči Hippies a záporný vztah k drogám(nikoliv ovšem k alkoholu), často i hlášení se k dělnické třídě, vlastenectví a patriotismu, nikoliv však přímo k nacismu, jak se dnes mnoho lidí domnívá. Skinheads nebyli založeni jako nacistické hnutí. To se z z části hnutí vytvořilo až postupem času. Nejvíce je to patrné na různějších pozdějších odnožích skinheads (boneheads). Faktem ale je, že z tohoto původního hnutí se také oddělila hnutí spíše levicového charakteru).
Typickým poznávacím znakem se stala vyholená hlava a oblečení, které se skládá z tzv. "těžkých" bot (např. značky Dr. Martens), případně pracovních bot s okovanou špičkou, jaké nosili dělníci v docích, černé vojenské bundy (tzv. "bombery") nebo tzv. Harringtony, džíny a kšandy přes košile či polokošile značky Ben Sherman nebo Fred Perry.
V Československu se skinheads začínají výrazněji projevovat až po roce 1989. Hnutí se začalo formovat hlavně na koncertech skinheadské kapely Orlík na počátku 90. let 20. století.

3 nové skladmy z nového alba

15. dubna 2009 v 10:21
Nedá se popsat, jak jsme byli šťastní, když jsme byli koncem minulého týdne pozváni, abychom si poslechli první tři písně z nováho alba. Tři písně bez debat. Tři útoky na náš "dobrý vkus". I když album je albem teprve tehdy, když je obraz kompletní a dozní poslední kousek. Ale neprozradíme příliš, když už předem poreferujeme o našem nadšení. Stejně jako mnozí jiní se alba můžeme stěží dočkat. Všechna oddělení velké lodi jedou opět plnou parou vpřed. Už mnoho měsíců bylo jen ze samotného Německa vzneseno více než 150 000 dotazů na vstupenky na turné, které začne koncem roku. Stockholm nás nechal namlsat a sladkou chuť zralého ovoce máme stále v ústech… O naše i Vaše blaho si už neděláme žádné starosti.
Plus ještě pár novinek, za které vděčíme uživateli rammstein88, který se prý setkal s Paulem a Tillem na afterparty po udílení cen Echo. Příspěvek se objevil v německá části fóra 26.2.2009:
Datum vydání alba je definitivně stanoveno na období září-listopad 2009. Turné začne koncem roku, a to v Portugalsku. V Berlíně se plánuje hned několik koncertů (a samozřejmě i ve zbytku Německa). V příštím roce by konečně měly přijít i festivaly. Album bude podle Paula zase opět tvrdší a opírá se o staré časy. Navzdory různým fámám se však album nebude jmenovat Eisenmann. To byl jen návrh pro Reise Reise resp. Rosenrot, který nebyl použit. Název alba ale Paul ještě nechtěl zveřejnit